Slavnostní ukončení 9ti leté školní docházky
Slavnostní ukončení 9ti leté školní docházky
Slavnostní ukončení školní docházky se konalo v 9:00 hodin na Městském úřadě ve Velkých Hamrech 27.6. 2008. Jako první proslov měla paní Pospíšilová a naše paní ředitelka Marie Tomková poté jsme měli proslov my (Lenka Hájková, Veronika Rudolfová) a béčko (Simona Šilhánová, Petr Houška). A jako poslední proslov měly naše třídní učitelky (Iva Komžáková, Arana Šourková). Pak přišlo na předávání vysvědčení a na málé občerstvení. Někteří pokračovali v Britzu od 19:00 hodin do neomezeného konce.
Verči Rudolfové proslov
Vážený pane starosto, paní ředitelko, učitelé, milí rodiče a žáci.Sešli jsme se tu, abychom se rozloučili se žáky 9.tříd základní školy ve Velkých Hamrech.
Začínali jsme jako malí prvňáci, kteří se těšili až se naučí číst, psát a počítat. A nyní tu stojíme téměř jako dospělí lidé, kteří se chystají ukončit ten krásný bezstarostný život a vstoupit do toho dospělého světa, kde budeme muset čelit různým nástrahám a nějak se s nimi poprat. Prožívali jsme spolu docela dobrých 9 let a já osobně jsem moc ráda chodila právě do této třídy, i když jsme nebyli zrovna moc dobrý kolektiv.
Víme. Že jsme nepatřili mezi vzorné třídy této školy, ale musíte uznat, že škola je strašná dřina. Také víme, že všichni žáci naší třídy se pyšní tím, že tuto školu navštěvovali a ukončili.
Milá paní učitelko Ivo Komžáková, my bychom vám chtěli poděkovat za to, že jste se nás snažila vychovat, abychom byli hodní, moudří, spravedliví, slušní, což se vám v některých případech asi nepovedlo, ale za to vy nemůžete. Chápeme, že všechno nešlo řešit v klidu, ale i přesto vás máme moc rádi a chtěli bychom vám předat tento dárek a doufáme, že na nás budete vzpomínat v dobrém.
Zároveň bych chtěla popřát všem přítomným mnoho štěstí do budoucna a hlavně svým teď už bývalým spolužákům, aby se jim líbilo na středních školách a učilištích a, aby je jednou nemrzelo jak se rozhodli.
Doufám, že na tuto školu budete vzpomínat často a v dobrém.
Budete mi po tom všem, co jsem tu prožila moc stýskat.
Lenky Hájkové proslov
Dobrý den, vážená paní ředitelko,vážené paní učitelky a učitelé,milí hosté a
spolužáci,dovolte abychom vás jménem třídy IX.A přivítali na tomto slavnostním
ukončení školní docházky.
Sešli jsme se zde ,abychom si zavzpomínali na naše společné zážitky,na první
chvíle zde prožité,protože zbývá jen chvilka a my už budeme jinde,zase o kousek dál.
Přesto že jsme každý jiný tak jsme se všichni skamarádili. Někomu to trvalo déle. Možná si všichni neuvědomovali, že bychom měli táhnout za jeden provaz. Každý se ze školou vypořádal po svém. A taky to podle toho někdy vypadalo…
Přišel devátý ročník. Většina si řekla:Hurá!Konečně tu je poslední rok školní
docházky na této škole. Nebo bohužel?To uvidíme až v září.Pro nás to byl
opravdu zajímavý rok,který nám přinesl spousty problémů a radostí,které každý
řešil po svém.
Je tu poslední den, který bude náš poslední na této škole. Potom
se všichni rozejdeme na různé školy a učilitě. A to bude naše další zkouška,
která mnohým ovlivní budoucnost. Budete mi holky a kluci moc chybět a myslím, že
každý v této třídě bude na ostatní vzpomínat. Domnívám se, že na nás nezapomenou
ani naši učitelé, i když jsme je občas trochu, ale někdy hodně pozlobili. Jen
doufám, že na nás budou myslet hlavně v dobrém.
Tak to shrňme. Jak je vidět, život je plný zkoušek. Vlastně život sám je jedna
velká zkouška. Ale jsou zde i nástrahy, lidská hloupost a na opak je tady i
štěstí, láska a porozumnění. A já vám přeji, abyste touto velkou zkouškou se
zdarem prošli a v životě natrefili jen na to dobré.
I Vám paní učitelko Komžáková bych ráda poděkovala za vaši snahu nás něco naučit.
Lidičky fakt na vás nezapomenu, to prostě nepůjde a bude se mi po vás moc
stýskat.